Krškova jedenáctka

Bylo nás pět.
Kluků bylo šest. 
Stanů deset.
Kilometrů aspoň dvacet.
Snídaně dvě. 
A vody? Tak té bylo víc než dost. V rybníce na koupání - tu jsme navzdory počasí využili hned třikrát! I s panem učitelem a paní  asistentkou! No a ta dešťová, ta se těžko počítá. 

• První den po příjezdu a stavbě stanů (což byla samostatná disciplína) jsme podnikli výšlap na symbolický hřbitov horolezců, arboretum Bukovina a hrad Valdštejn. Sluníčko hřálo a nebe nám přálo, prvních 8 km jsme ušli suchou nohou a s úsměvem. 
• Druhý den jsme po vydatné snídani přejeli vlakem do obce Borek pod Troskami a parádní svěží přírodou kolem rybníků a mokřadů jsme se vraceli výletním tempem zpět do základního tábora. Přes labutě a žabičky, které se neumí rozhlédnout a na drzo (a k vlastní škodě) si krosují cestu kdekoli se jim zachce. Budiž, příroda. 
• Každopádně jsme trhli rekord ve svlékání a oblékání pláštěnek, páč nebe se nedokázalo ustálit na tom, jestli pršet bude nebo nebude. Ovšem liják nakonec nastal až na konci výletu, kdy už jsme se v kiosku kempu ládovali smažákem a tortilami se slibnou vyhlídkou horké sprchy a teplého spacáku.
• Třetí den začalo poprchávat až ve chvíli kdy jsme nastupovali v Karlovicích do vlaku. Díky! Domů jsme sice dovezli všechno řádně mokré, ale důležitější je, že máme na co vzpomínat, třeba na hraní karet při jediné čelovce, nebo na povedené dlouhé kopy do balónu přes celou louku, viď Romaldo :), nebo na noční pochod odvahy, který se díky ztracenému telefonu konal hned dvakrát! 
• Rozhodně jsme potrénovali samostatnost při stavbě i balení stanů (někdo poprvé a hned úspěšně), při rozdělávání ohně na opékání (i když ty klobásy  chutnaly báječně i za studena, děkujeme, pane učiteli!) i při výrobě napichováků a v dalších dovednostech, pro které nám výletem vznikla skvělá příležitost. Panu učiteli děkujeme za osobní odvahu, nadhled,  nekonečnou trpělivost a osobní nasazení. Bylo to fajn!